TH_X brings together sound artist Daniel Lercher and experimental Norwegian trombonist Henrik Munkeby Nørstebø , combining free electroacoustic improvisation and digital electronics. The five scores ("A", "B", "C", "D" and "E") were composed for performance at a number of concerts that took place in Trondheim in 2011. The tracks were later revisited and recorded to be part of the Chmafu Nocords catalogue. Eccentric multiform treatments have been developed that make use of high-level instrumental technique, subtle drones and skillful manipulation of caesuras and sonic environments. Lercher's homemade software has an influence over the whole production, especially in the alternating minimalistic elements; the quiet, suffused sounds, the contrast between different layers and the soft fades. The work is dreamy and cinematic, yet enveloping and prickly. The sine waves and the low emissions of the wind instruments converge in a charming continuum, filled with abstract electronics: the twists are dark but not penitential, simultaneously noisy and elegant. The software was made in such a way as to analyze the sound spectrum of the trombone in real time and then operate sine waves, resonators and filters, resulting in two independent sound sources that almost converge in unison. The procedure also leaves space for spontaneous interventions, with the aim of creating a silent intensity and harmonic balance with the chaotic and unpredictable elements. This album transports us to places that dreamy, enveloping, enchanting and placid. (Aurelio Cianciotta)

In 2010 Lercher and Nørstebø met up as part of the Czech-Norwegian-Austrian "Onczkekvist Improvising Orchestra", which has thirty members and who recorded a CD at the ORF-Radiokulturhaus, and as a result these two men decided to continue working. In 2011 they composed this work, 'TH_X', which was then recorded at the Amann Studios in Vienna. The instruments used were the trombone of behalf of Nørstebø and sinusoids, resonators and filtered red noise on Lerchers part. The idea here is to see if the sounds of these instruments could in some way merge together. I must say: they fit wonderfully well together. It might be the way these pieces have been developed over some time, and perhaps due to multi-tracking techniques have been melted together, but it sounds great. Sometimes it's hard to tell what the trombone does, other than playing these sustaining tones and Lercher's electronics play heavily processed trombone sounds in either more drone like vein, or heavily chopped up such as in the third (untitled) piece. This is very well made, blurring those lines between what is improvisation and composition, with some pretty strong pieces. It's all very collage like, which is something I happen to like a lot, within the realms of live computer music. Very intense and very beautiful and perhaps at thirty-six minutes, not long enough for my taste. (Frans de Waard)

Der Österreicher Daniel Lercher und der Norweger Henrik Munkeby Nørstebø, die sich 2010 in Tschechien begegneten, sind auf ihre - unterschiedliche, doch gut vereinbare - Weise Klangkünstler, ersterer spielt Sinusoide, Resonatoren und gefilterten roten Noise, letzterer schlicht Posaune. Nørstebø aus Trondheim trumpfte bereits mit einem gewagten Soloabum auf, aber auch in verschiedenen Free-Jazz- und Avantgarde-Gruppen (As Deafness Increases, Lana Trio, Skadedyr, Dan Peter Sundland, Raymond Strid, u.v.a.) quer durch Länder und Stile. Die Stücke dieses sperrigen Duoalbums entstanden für eine Konzertreihe in Trondheim, bevor sie später in Wien aufgenommen wurden. Letztlich bleiben nur Überreste von Klängen und Musik, rudimentäres Material, dem man kaum anhört, ob es geräuschhaft auf Nørstebøs Posaune entstand oder in den elektr(on)ischen Gerätschaften Lerchers. Minimalistische Elektronik, Sinuswellen, Flirren und Brummen, spannende Tiefenbohrungen weit jenseits ausgetretener »nordischer« Jazzpfade. Gleichwohl eine Rückkehr in Frühzeiten experimentell-elektronischer Musik, sagen wir der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts, in Laboren und Geräuschkellern der Avantgarde und, warum nicht, expressionistischer bildender Kunst ersponnen. Auch wenn die fünf Stücke immer wieder an den rohen Minimalismus der finnischen Kollegen von Pan(a)sonic erinnern, bleibt »TH_X« kantiger, spartanischer, unnahbarer, womöglich aber auch »weiter draußen«, da von einem zum nächsten Moment (fast) alles möglich scheint. Es würde nicht überraschen, wenn sich zwischen den Bohrgeräuschen, Alarmanlagen, quasi naturidentischen Geräuschbasteleien und aus dem Weltall aufgefangenen Kommunikationswellen auch mal eine Melodie herausschälte. Vielleicht muss man dazu aber auch einfach sehr genau hinhören...? (ijb)

Cinque brani per trombone ed elettronica: descritto così brevemente questo TH_X di Henrik Munkeby Norstebo e Daniel Lercher può fare pensare a due cose principalmente, un disco più ostico o una roba danzereccia da aperitivo. Dato che il disco è stampato dalla Chmafu, ovviamente siamo vicini alla prima delle due ipotesi, ma l'austriaco Lercher e il norvegese Munkeby Norstebo sanno il fatto loro e rendono il tutto interessante anche se solo relativamente digeribile. Trentacinque minuti in tutto per esplorare il suono del trombone del primo e la sua alterazione in tempo reale ottenuta attraverso un software scritto appositamente dal secondo: il suono dello strumento ne esce praticamente irriconoscibile, tanto la componente elettronica di filtri, onde e rumori lo reinventa. Grandi silenzi, suoni e rumori sparsi, vibrazioni in basse frequenze ed oscillazioni sugli acuti: qui si spazia insomma tra il free più free che non si può e la composizione di musica contemporanea da ventunesimo secolo, fino ad avvicinarsi ad alcune cose di Pansonic. Un disco difficile ma per nulla noioso o pedante, col suo lato più ambientale riesce anche a funzionare come una musica da sottofondo, anche se abbastanza disturbante. (Emiliano Grigis)

As it happens, fate also delivered into my hands another recording involving Nørstebø, a collaboration with Daniel Lercher (sinusoids, resonators, filtered red noise). "Red noise", I discovered, is also known as "Brownian noise" (as opposed to brown noise), that is, waves whose structure is (somehow) determined via Brownian motion. Nørstebø, here, initially explores similar, low-pitched areas for the most part, although Lercher's contributions, of course, are much different than Borg's, consisting at first of strong sine-like waves, pulsating and fluttering and, I suspect, doing funny things with regard to how the trombone is heard (though there may be some flutter occurring there as well. The pair splay outward from that on subsequent tracks, Lercher especially delving into more ragged, drier tones (the red noise, I'm guessing) and crisp pops, eventually ultra-harsh swathes of noise. Things continue to splay out as though, once released, boundaries are forgotten. It's a heady mix, Nørstebø's trombone becoming less recognizable as he plunges into breath/rumble territory, the electronics going more and more abstract, crackling, ragged. The last of the five cuts circles back, beginning in the storm then flowing back into the purer sine tones and hyper-deep brass that began the disc. Strong music, well worth hearing, also causing me to want to listen to far more of their work. (Brian Olewnick)

Austrian sound artist Daniel Lercher and Norwegian experimental trombonist Henrik Munkeby Nørstebø, known for his collaborations with Swedish double bassist Nina de Heney and drummer Raymond Strid, first met in the Czech republic in 2010. The two took part in the 30-piece Czech-Norwegian- Austrian improvisers orchestra and decided to keep working together. They devised the pieces on their debut project, TH_X, for a series of concerts in Trondheim in 2011 and revisited and recorded these pieces a year later.
This duo investigate the basic fragments of sound. The breaths that operate the acoustic spectrum of the trombone and its meeting points with laptop-produced minimalist hiss, sine waves and noises, all processed and filtered with a special software that Lercher devised. Lercher and Nørstebø merge these sound sources into distinct fragile and almost transparent sonic entities, surprising in their cohesive power and spontaneous freedom.
The five meticulous pieces are delicate and abstract sonic storms. Each pieces has its own unique feel and atmosphere. The first two are minimalist, spare textures. The third offer an intense, disturbing collage of nuanced noises. The fourth is an enigmatic cinematic soundscape and the last one forms an atmospheric sound poem clouded with gentle drone noises.
Highly original alchemy of sounds.

DANIEL LERCHERs elektronische Töne erklangen im Trio LSD (mit Bernhard Schoeberl als Skywalker und Gloria Damijan als Diamond) auf den Labeln Mikroton, ein_klang und God, mit Dirac war er auf Valeot zu hören, auf chmafu spielte er Musik von Katharina Kle­ment, mit seiner Computermusik ‚eksem‘ ist er an Günther Rabls Projekt „Cave“ beteiligt. Im Großen und Ganzen operiert er in Wien und Umgebung. Aber nicht nur. Im Workshop-Orchester ÖNCZ­kekvist – Ö wie Österreich, N wie Norwegen, CZ wie Tschechien – knüpfte er internationale Bekanntschaften, etwa die mit dem Po­saunisten HENRIK MUNKEBY NØSTEBØ. Der seinerseits ließ auf Creative Sources mit seinem Solo (2011) aufhorchen, er performte ‚White Birds‘, eine Komposition von Dag Rosenqvist aka Jasper TX, und ging mit Skadedyr auf Königskrabbenjagd (Hubro, 2013). Zwei unternehmungslustige Typen also, die sich 2011/12 für „TH_X“ zusammentaten, ein elektroakustisches Têteàtête, bei dem sie ihre beiden Lautformen anzunähern versuchten bis zur Verschmel­zung. Der Mann aus Oslo durch extreme Spieltechniken, der aus Wien mit sinusoids, resonators & filtered red noise. Er analysierte das hier durchwegs gedämpfte Klangspektrum der Posaune, um sich dröhnend ihrem Summen und Wummern anzuverwandeln bis zum manchmal täuschend Ähnlichen. Aber so wie Zwillinge ja nicht nur das Verwechselspiel spielen, spielen auch hier Nuancierungen und weiche Kontraste eine wesentliche Rolle. In fünf Anläufen, je­weils im dröhnminimalistisch weichen Einklang in einem dämmrigen Zwielicht. Eine vibrierende Sinuswelle lässt sich spuckig umbrodeln und umfauchen, schon kleinste Lippen- und Zungenbewegungen sorgen für Wirbel in diesem Trappistenkloster. Überblasenes Bei­nahekirren wird erwidert von stehendem Flimmern, luftiges Dröh­nen von furzeligen Ketten und brausendem Widerhall. Mundgebla­senes Vibrato und tieftönendes Gebrumm wird sinusoid durchwellt und umzittert. Ob damit auch die Heimkinoleinwände in THX-kon­ditionierten Köpfen erzittern?
Bad Alchemy

En geselman komt binnen. En als geselman binnenkomt, is het stil. En geselman zet zijn hoed af. En als geselman zijn hoed afzet, is het stil. En geselman geselt zijn trombone – zwaardvistrombones – viviadixiesubmarinetransmissionplot – piano wordt de tanden – keizerrijk! keizerrijk… Geselman is Henrik Munkeby Nørstebø. En hij speelt de skuuftrompet. Maar dan niet op manieren die je ooit eerder hoorde (hij verzuipt zijn falderie niet in zijn alaaf). Voor TH_X heeft geselman gezelschap gezocht, en wel van Daniel Lercher. Die speelt gèèn trombone, maar "sinusoids, resonators & filtered red noise" (jaja) (en zijn moeder zei nog Jongen zou je niet liever konsertpianist worden?). En samen kent sij de moxxeman & brengt sij 5 abstrakte stukken, "getiteld" A t/m E, variërend in lengte van vijf tot net geen tien minuten. Het is minimaal, schuchter, het tast af, is voorzichtig als twee geliefden die zich nog niet heeltemaal aan elkaar prijs willen geven; het piept, het is een zwaar insect nu & hoger, mug-achtiger dan, het is de eerste dans van de geliefden, het is de eerste keer dat het mis gaat tussen de geliefden (want je was je sleutels kwijt en de auto wilde niet starten en je had haast en je had geen jumpercables otterin en je volgde haar aanwijzingen niet op en je rode baard lichtte op in het halflicht); en het waait knettert stormt, er zitten dingen vast; het gilt (mun god, nu gilt het); het buldert; kleine kontaktjes die niet kontakten kunnen; nachtmerrie; beklemming; het gaat misser nog tussen de geliefden je wilt niet weten hoe mis het gaat, hoe geselman geselt; je weet allang niet meer waar jullie rijden en- en er is een snelweg in de lucht en je rijdt de Mazda naar Mars. Een suizelen is te horen. De trombone gromt goedaardig. Goedaardig grommen, denk je, zo klinken Mazdas op Mars. Is wat je denkt. Is wat – oren kunnen zien op TH_X (hoe marsiaans klinkt ineens die titel…) (tim donker)

Im Rahmen des ÖNCZKEKVIST IMPROVISING ORCHESTRA trafen sich der Österreicher DANIEL LERCHER & der Norweger HENDRIK MUNKEBY NØRSTEBØ, deren Kollaboration "TH_X" eine teilweise ohrenbetäubende Fusion aus Free Jazz, Ambient & (Hochton-) Noise offenbart, welche anspruchsvolle Konsument(-inn)en unter Garantie verzückt! "TH_X" veröffentlichen DANIEL LERCHER & HENDRIK MUNKEBY NØRSTEBØ über den sehr aktiven Grazer Kunstverlag CHMAFU NOCORDS, der die 5 überlangen Improvisationen, die das Duo 2012 in Wien aufzeichnete, in Form einer CD im Digifile herausgibt. Im Vordergrund der 5 Klangcollagen stehen Schwingungen und deren Wirkung auf die Rezipient(-inn)en, wofür DANIEL LERCHER & HENDRIK MUNKEBY NØRSTEBØ verfremdete Trompetensequenzen & Elektronik (Effekte, Synthesizer, Computer usw.) verwendeten. Mit "TH_X" loten die Europäer defacto Extreme aus, die entweder in Richtung wohlige Wärme, Krach oder Chaos tendieren. Insgesamt eine sehr feine, aber auch massive Vorstellung von DANIEL LERCHER & HENDRIK MUNKEBY NØRSTEBØ, die auf ganzer Linie berührt & mitnimmt, wenn sie/er Experimentierfreude & Noise schätzt! Anspieltipp? Love it or hate it, but feel it! Fazit: Individuen, die frei improvisierte Tonkunst lieben, kommen um "TH_X" von DANIEL LERCHER & HENDRIK MUNKEBY NØRSTEBØ nicht umher, dessen Strukturen über "echte" Ecken & Kanten verfügen, welche verführen wie erschrecken – meine absolute Empfehlung! PS: Ein Paradebeispiel für gehobenen bzw. anspruchsvollen Noise!

Как видно из заголовка, это дуэт. Дуэт пока не очень известных музыкантов, австрийца Дэниэла Лерхера (Daniel Lercher) и норвежца Хенрика Мункебю Нёрстебё (Henrik Munkeby Nørstebø). Теперь внимание: первый играет на синусоидальных волнах на компьютере, второй на тромбоне. Ладно, я недоговариваю, потому что Лерхер использует и фильтрованный шум, например. Тем не менее, этот дуэт напомнит знатокам великолепных Клауса Филипа (Klaus Filip) и Раду Малфатти (Radu Malfatti) и их альбом "Imaoto". Сравнение напращивается само собой, но только начав слушать, приходишь к мысли, что всё это напрасно. Молодое поколение просто играет по-другому. Следует отнести эту запись к постредукционизму. Музыканты уже не стремятся сыграть максимально тихо и свести всю музыку к нескольких звукам. Нет, здесь они играют, но, разумеется, тут нет никакой фразировки, это всё так же работа со звуком. Там, где Филип стал бы продолжать тянуть синус, Лерхер делает паузу и рассыпает синус на несколько ритмических конструкций, граничащих чуть ли не с эмбиентом; там, где Малфатти ушел бы на задний план, Мункебю Нёрстебё выдвигается на передний, демонстрируя звучание тромбона во всей красе. А с третьего трека все эти сравнения и вовсе канут в лету: в музыку проникает нойз (весьма тихий, безусловно), резко и сразу оттеняя внимание слушателя от ненужных размышлений. Только слушать да наслаждаться, что ещё нужно? Прекрасно, что альбом короткий, около 35 минут. Кажется, музыканты нового поколения не стремятся заполнить всё возможное пространство на диске, а отбирают для релизов только самое необходимое и лучшее. И вот, прослушав этот получасовой альбом, ты уже хочешь к нему вернуться, может быть даже сразу после остановки. Ценное качество в суетливые времена.
Современная музыка

P?edevším v posledních letech, od vydání sólového debutu na labelu Creative Sources (recenze v HV 2011/5–6) se s jeho jménem m?žeme setkávat stále ?ast?ji v souvislosti se stále širším množstvím dalších osobností nejen norské scény. To dokumentují také dv? jeho letošní alba — dv? velmi precizní dueta. S rakouským elektronickým experimentátorem Danielem Lercherem se Nørstebø ostatn? seznámil také v ?echách, oba se zú?astnili rakousko-norsko-?eského projektu ÖNCZkekvist Orchestra, který krom? jejich dua vygeneroval velmi slušnou ?ádku dalších r?znorodých formací a kolaborací. Materiál TH_X vznikl nap?ed pro Norský trombonista Henrik Munkeby Nørstebø (nar. 1986) se dlouhodob? um?lecky soust?edí na budování co možná nejhlubšího vhledu do problematiky improvizace a zvukového experimentu. Zejména pro jeho studiovou práci je vždy ur?ující úspornost, pe?livé soust?ed?ní na každý detail a správné na?asování všech ve výsledku naprosto vyt?íbených zvukových událostí. O jeho virtuozit? bylo možno se ostatn? p?esv?d?it již n?kolikrát i v naší kotlin?, vystoupil nap?íklad v pražské galerii Školská 28 v triu As deafness increases a spolupracoval také t?eba s klavíristou Vojt?chem Procházkou. sérii koncertních provedení v Trondheimu v roce 2011, o rok pozd?ji jej duo zrevidovalo a nato?ilo ve Vídni studiov? jako stejnojmenné album pro velmi zajímavou rakouskou zna?ku Chmafu Nocords. Situace, kdy lze jen t?žko rozlišit akustický ?i elektronický p?vod jednotlivých složek hudby, je ve sv?t? neidiomatické improvizace pom?rn? b?žná. Za tímto témbrovým dobrodružstvím vyrážejí také Nørstebø s Lercherem, avšak po rámcových dohodách na barevných škálách každého z p?ti nato?ených kus? Lercher p?ipravil ješt? software schopný spektrální analýzy Nørstebøva trombónu v reálném ?ase a produkce dal -42 HIS VOICE 3. 2014 ších zvukových složek (sinusových vln, r?zn? filtrovaných šum? atd.) na základ? získávaných dat. To vše v laboratorn? ?istém studiovém provedení. Jednotlivé kusy ozna?ené pouze písmeny A až E se délkou pohybují p?ibližn? mezi p?ti až deseti minutami a každý se studijn? zam??uje na pon?kud odlišný faktor výchozí situace. Nejdelší první ?ást pracuje více se sinusovými vlnami, interferen?ními vln?ními mezi nimi, pozoun tvo?í p?edevším kratší ?i delší basové prodlevy. Soust?ed?ný poslech odhalí neustálé prom?ny ve velejemných nuancích, zvlášt? p?i v?tší hlasitosti (rozhodn? na reproduktorech) pak hrozí tranzovní stav s nar?stajícími vrstvami ve spodním registru. Druhý kus umož?uje pohyb pozounu v širším rozsahu, elektronika pak ale krom? tón? za?íná generovat také r?zné delikátní šumy, praskoty, pohyb všech složek ve stereoobrazu je dal-ší d?jovou linií tohoto stále se dramatizujícího akustického p?íb?hu. Celkový zvuk si p?itom zachovává stále jistou precizní ?istotu a neokázalost. To i p?i následující ?ásti, kdy se pozounu za?ne elektronika v pe?liv? dávkovaných úsecích zmoc?ovat podstatn? agresivn?ji a duo tu p?edvádí mistrovsky filigránský noise. Jako další výrazový prost?edek se v ?ásti D p?ipojuje práce s reverby a se šumy podobného charakteru v barv? i v doznívání. Záv?re?ný track potom už jen odleh?en?, pokud se to dá ?íci, p?ipomene r?zné momenty z p?edešlých kus?, ty však v novém celku vytvo?í op?t nové plnohodnotné sd?lení a p?ijde i jakási záv?re?ná sinusoidová "exhibi?ní kadence". Jen t?žko lze v celé kolekci najít n?co, co by šlo ozna?it za chybu nebo alespo? za necitlivost ?i nejistotu. Tato hudba je veskrze lidská, ale na lidské chybování se nemusí vymluvit ani jednou. (Jan Faix)